Textárium

Hibernace prožitků /cz/

Jsou dny, když svět ztrácí zlehka motivaci
Netáhnou již ptáci a všechno krvácí
Země se odvrací, zvrací renovací
Déšť, když táhne v mracích, plivá stud po štacích
Měsíc hanbou žlutý, kypí žlutí žluči
A vítr z pavlačí jako kráva bučí

Stěží jsi napořád
V říši co nemá řád
Minulost prapředků ctít
Roztát led do zbytku
Všech zmrzlých prožitků
Zas chvíli o slávě na slámě snít

Postačí udělat z ničeho pravidla
Když již jako vlasy paměť nám prořídla
V duchu bájných bajek starého Homéra
Přijmout zákon vytí s platností od včera

Jsou dny, když svět ztrácí s podivnou legrací
Víru v sebe sama v strohých dekoracích
Myjí se proroci z víry své v potocích
A šílení vládci modly v prach pokácí
No tak jen zůstává v poutech stonat sláva
Jako žebrák stává Svoboda bez práva