Život je labyrint, nespočet otazníků Radši než bloudit, je mít od kliky kliku Naladit štěstí, ať nehraje všechno v duru A když už padat, tak radši hodně vzhůru Učit se žít, propadat v zkouškách z bázně Obejít klišé, že všechno všude vázne Vybírat slova, vhodné do fraku básně A pak jen děkovat, že být je tuze krásné To je všem známo a málo komu jasné
Na to si udělám v hlavě pár vykřičníků A štěstí bude pak rozkazem- sílou zvyku Nastřádám setiny všedních dnů v panoptiku Život je labyrint, nespočet okamžiků
To je má víra a také hymnus žití Jen to co nelétá, věčně se na zem zřítí A tak si stále, pro štěstí vhodný snad Postavím v hlavě ze snů svůj vlastní hrad